LABEL N. Dj project
e-mail: natalie.krejnikova@seznam.cz
tel: +420 723702311
WhatsApp: +420 723702311
Coming out soon at: Hamburg BKI
«BKI:KIEZINTERNAT HAMBURG» http://www.blankenesekiezinternat.de
Jsem abstraktní malířka z Prahy. Maluju ráda od malička, už na základce jsem chodila na výtvarný kroužek, kde jsem si mohla malovat většinou podle svých představ, protože to zadání dovolovalo. Bylo jednoduché namalovat něco na téma, co mám ráda, nebo něco podobného s hodně obecnou tématikou. Na střední jsem musela dodržovat striktnější pravidla, konkrétnější zadání i konkrétní techniku, to už mě tak nebavilo. Ani mě nebavilo, když mi moje díla profesorka svým komentářem znehodnotila. Spíš mě vždycky bavilo abstraktní umění.
Nestudovala jsem na žádné vysoké umělecké škole, protože jsem nechtěla malovat podle toho, co mi bude říkat někdo jiný, a ani už jsem nechtěla, aby moje abstraktní obrazy někdo hodnotil. Radši jsem si malovala doma jen tak sama pro sebe nebo pro mámu a svoje kamarády a studovala jsem španělskou a hispanoamerickou literaturu, která mi ukazovala i jiný pohled na svět.
Malování pro mě znamená možnost vyjádřit svoje pocity a radši maluju sama. Inspirací je pro mě několik malířů, ale hlavně se inspiruju v hudbě, kterou poslouchám. U některých obrazů se mi i po letech vybaví, který cédéčko jsem tenkrát poslouchala. Na mojí cestě k malování mi taky pomohlo několik kamarádů.
Když jsem ještě na střední malovala temperama na kartónový desky, jeden kamarád mi udělal dřevěné rámy, na které jsem hřebíkama přibouchala tu nejpevnější světlou látku, kterou jsem doma našla, a natřela jsem jí nějakou bílou barvou, co měl táta v dílně, aby se ty tempery moc neprosakovaly na druhou stranu. Chtěla jsem zkusit malovat olejovýma barvama, ale myslela jsem si, že je to složitý.
Olejové barvy jsem zkusila až na vejšce, když mi moje spolužačka, kamarádka a taky malířka řekla, že to složitý vůbec není, ať to zkusím. Pamatuju si, jak jsme tenkrát spolu chodili nakupovat štětce a barvy, ale na plátna jsme neměli peníze. Poradila mi, že můžu malovat na sololitové desky nebo dřevotřískové odřezky, které se prodávaji v hobby marketech.
Ve třeťáku jsem odjela na stipendium do Granady na jihu Španělska a tam jsem zjistila, že už plátna nejsou tak drahý. Ty nejmenší se dali sehnat za euro, tak jsem konečně mohla malovat olejovýma barvama na opravdový plátno. Zůstala jsem v Granadě ještě pár let, školu jsem dodělala na dálku a začala jsem pracovat jako kuchařka v jedné restauraci. Jedna kolegyně taky malovala a zeptala se mě, jestli bych s ní chtěla udělat výstavu restauraci La Malvarrosa ve čtvrti El Realejo. Chtěla jsem a tak jsem mohla svoje obrazy ukázat ostatním.
Bydlela jsem ve čtvrti Albayzín a cestou z práce domů jsem chodila kolem restaurace La Fontana v ulici Carrera del Darro, kde jsem každý měsíc viděla plakát na novou výstavu, a rozhodla jsem se, že to zkusím taky. Dali mi termín na červenec 2010 a mohla jsem udělat svou první samostatnou výstavu. Manžel mi pomohl nainstalovat všechny obrazy, jen jeden se nám moc nelíbil, tak jsme ho pověsili do rohu nad piano, aby nebyl moc vidět. Byl to první a jediný obraz, který se na té výstavě prodal.
S prací to bylo v Granadě složitý, tak jsme se přestěhovali do Barcelony, tam to bylo ještě složitější. Ta kamarádka z vejšky mi dala k narozeninám sadu akrylových barev a já jsem zjistila, že se mi líbí ještě víc než ty olejové. Jsou výraznější, líp se mi s nima maluje a rychle schnou. Malovala jsem na plátna ale už víc akrylem a povedlo se mi udělat další výstavu v Manning Lobby Baru v ulici Montalegre ve čtvrti Raval, přímo mezi Muzeem současného umění v Barceloně MACBA a Centrem současné kultury v Barceloně CCCB. Na téhle výstavě jsem taky prodala jeden obraz, ten úplně nejmenší ze všech.
Vrátila jsem se zpátky do Prahy a jedna kamarádka mě pozvala na společnou výstavu, kterou organizovala ve své galerii Artatak. Na té výstavě jsem žádný obraz neprodala, ale pak se mi ozval jeden kamarád, ať mu jeden z těch obrazů, který tam viděl, schovám. Byl to jeden z těch největších, co jsem zatím namalovala.
Další samostatnou výstavu v Praze jsem měla až za pár let v latinskoamerické restauraci La Casa Blů. Pamatuju si, jak jsem na vernisáži venku před restaurací slyšela někoho říkat, že ty obrazy, co tam dneska vystavujou nejsou nic moc, že by je zvládl namalovat taky. Tak jsem si jen v duchu říkala, no tak to zkus, nikdo ti v tom nebrání. Já jen dělám to, co mě baví a co mi pomáhá zbavit se pocitu beznaděje a nepadat do depresí.
Prostě jen chci malovat svoje abstraktní obrazy a už se nenechám nikým odradit, proto jsem se rozhodla, že si už konečně udělám tuhle webovku a třeba se někomu budou taky líbit.